Tomíkovi byly malé brankářské kalhoty, tak jsme sjeli koupit nové.
Cestou si povídáme v autě co by ještě potřeboval a shodli jsme se na tom, že koupíme ještě chránič krku a šuspík.
Říkal jsem mu: "Šuspík musíme koupit, protože je moc potřebný.", po chvilce ticha dodávám: "Přece jenom je to poslední věc, která tě může uživit." a usmál jsem se na něj.
Tomík po chvilce přemýšlení povídá "Šuspík?"
"Nech to bejt," povídám "časem na to přijdeš :-)"
Čistá duše Tomík ve skoro dvanácti letech.