Jedu ráno s Tomáškem do školky autobusem a najednou povídá:
Tomík: "Táto, když jsem byl malej..."
Táta: "Jak to myslíš malej? Jsou ti čtyři."
Tomík: "Myslím, když mi bylo nula."
Táta: "Nula?"
Tomík: "No když jsem byl u maminky v bříšku, tak mi byla nula."
Táta: "To ano."
Tomík: "No a tobě a mamince bylo smutno, že jste jen dva, tak jsem se narodil."
Táta: "Tak nějak to asi bylo."
Tomík: "No a pak nám bylo smutno - mě, mamince a tobě, tak se narodila Jíťa."
Táta: "hmmm"
Tomík: "No a teď je nám zase smutno ..."
Táta: "... tak na to zapomeň!"
Tomík: "Táto, když jsem byl malej..."
Táta: "Jak to myslíš malej? Jsou ti čtyři."
Tomík: "Myslím, když mi bylo nula."
Táta: "Nula?"
Tomík: "No když jsem byl u maminky v bříšku, tak mi byla nula."
Táta: "To ano."
Tomík: "No a tobě a mamince bylo smutno, že jste jen dva, tak jsem se narodil."
Táta: "Tak nějak to asi bylo."
Tomík: "No a pak nám bylo smutno - mě, mamince a tobě, tak se narodila Jíťa."
Táta: "hmmm"
Tomík: "No a teď je nám zase smutno ..."
Táta: "... tak na to zapomeň!"