Jituška se zavřela v kuchyni, a když jsme na ní volali copak tam dělá, neozvala se. Protože snad každý rodič ví, že když jsou děti v klidu mimo dětský pokojík, znamená to, že si hrají nebo dělají věci, které jim v naší přítomnosti zakazujeme. To ticho mi donutilo jít do kuchyně, kde už Jituška přestěhovala židli ke kuchyňské lince a zrovna šplhala nahoru. Zahlédla totiž na lince pár bonbónů, které jí ještě nemůžeme dávat, a proto se rozhodla, že si je vezme sama. Když jsem vešel do kuchyně, tak jsem se zeptal: "Copak tady děláš Jituško?", podívala se na mě a povídá "Já neslyším!" a pokračovala ve své činnosti...
(Jituška dva a čtvrt roku)